Jak pláčí...

Když slyšíš gorilí pláč
v korunách vlastních slz,
jako by země pukala
tím bezútěšným štkaním.

Když vítr slzy roní;
trousí je krajinou,
a jen komíny umí povídat
o větrosnubném žalu.

Když pláčí oči muže
Vesmír se boří a hloubky hvězdných sfér
se kácí jak ten mocný kmen
do hlubin osamění.

Pláč slunce neuslyšíš;
to štká na druhé straně planety,
vždy,
když zrovna ty se nedíváš...