Tvář má dokonalou,
pohyby ladné,
krásu neskonalou,
křivky vábné
nemá však výstřih hlubší než-li duši,
duši však nesmí nikdy ukázat,
i kdyby zamilovaná byla po uši,
nesmí svůj cit najevo dát
lehce odkrývá zápěstí,
nalévá saké,
usmívá se beze lsti,
její sokyně však také
v té kráse a dokonalosti skrývá se žal,
sama po nocích doma pláče,
že tento život srdce jí vzal,
je krásná, má vše, radostí neskáče