Měsíc

*

...přízemní společnost věrné samoty
za tance temných nadějí ve svitu
zkamenělého průvanu bez hvězdných cest
zaslepenou touhou...

...jen koruny stromů těžknoucí pod křídly
z levandulí a slepá slova marnosti
pod otisky ztracených stop na kraji konce
neznámých pravd žití...

...usíná opět něžným polibkem noci s beznadějí
jež opakovaně chladnou krásou
ve smíření za deště aromatických pravd...

dorůstá....

...a přece nikdy nezáří stejně