Tak snadno ztácím ideály,
snáze, než stromy listí na podzim.
Vaši hru jsme již léta hrály,
vaše lži, ne já o to neprosil.
Jsem jen prostoduchou loutkou,
na cizím majetkovém poli.
Podrážet mi nohy a mazat med,
mé srdce vám již více nedovolí.
Jak jen se vyvléct z oněch sítí,
by jste nepili dál mou krev.
Tohle není zlato co se třpytí,
to jest mou duši třímá hněv.