elegantní...

původní
výrazně ženská
vyjímečná
plující
proti proudu sebe sama
když tě vidím
závratí skoro ztrácím vědomí
jako při pohledu do koruny sekvoje…

v tajemné atmosféře
hlubokého lesa
našlapuji tiše měkce
a vychutnávám si
nevšední zážitky
v náhodných setkáních
s tebou
skrytou do intimního oděvu vůní
ušitého z neviditelného závoje…

běžím přes otázky
k vnějšímu okraji
v náznaku vzdálených světů
ale ty jsi
jako socha za sítí
ve které končí všechny mé míčky…

ležím ve vaně
prohlížím si pod vodou
obrázky z knížky
a ty dopadáš na povrch
obtékáš mě
a šíříš se dál
jako světlo
co zahřívá celé tělo
a já pak žehlím
mnou nasáklé stránky...

vím že jsi nedostupná
ale ono je to vlastně jedno
je mnoho prostorů či forem
a ty navracíš věcem řád
důvtipně
bezdotykovým displejem
soudržností…

složil jsem ti ódu z divokosti
a prošel osnovou mezi noty
do symfonie živelnosti
podívat se
jak tančíš na tancích
plných hořlaviny víry
a usmíváš se…

sluší ti to...