Poušť

Anotace: Kde to jsem?

Poušť…
Stojíce tváří tvář nekonečnu, s obličejem zkřiveným pláčem, hledím do dály. Do nekonečné dálky, kde na obzoru není život, kde na obzoru není žádný člověk, žádný dům a žádný hrad, jen smrt a písek…

… jdu o krok vpřed, cítíce příšernou bolest na srdci, netuším co je ta bolest zač, odkud přichází a co způsobuje, jen vím, že tu je a že mě mrzačí, neboť má duše naříká více a více, naříká žízní…

… má duše žízní, žízní po lásce a něze, po nalezeni milované bytosti, žízní po svobodě a štěstí, umírá žízní…
…nemilosrdní lidé tohoto světa dávají mé žíznivé duši jediné a to suchý chleba se solí…

… má duše, to jest ona bolavá věc. Má duše, to jest to co je mrzačeno… snažím se ponořit hluboko do mé duše, aby zjistil kde to jsem… jdu vpřed… každý krok mě bolí… a pak dorážím ke svému cíly…

… ke kameni jež mi má dát odpověď, skláním se k němu, prohlížím ho a vidím hrůzný nápis:“Toto je tvá duše, toto je tvé vězení! Zde zůstaneš na věky věků a zde i zemřeš žízní a žalem!“