Vzpomínáš?

Vzpomínáš?
Já ano,
na tvůj rošťácký úsměv
po kterém hned vychladl můj hněv,
na slova veselá,
která poslouchala bych pořád dokola,
na historky z nádraží,
která času neváží,
na tvé chápající oči,
na ústa, co nikdy nemlčí,
na tvůj pohled zadumaný,
v dálkách ztracený,
na tvou náruč plnou útěchy,
která polykala moje strachy,
na tvé řeči,
které veškerý smutek vyléčí...

Tak proč teď mlčíš?
Proč se mi ztrácíš?

Nechci pouhé plané vzpomínky,
které utěší jen blázínky.
Nestačí mi na tebe zaprášené památky,
mám tě ráda, tak vrať se mi zpátky...

...příteli můj