"JEDEN Z KRÁSNÝCH VEČERŮ"

Sedím v mlze kouře,
na pokraji všech sil,
kolem mě nespoutaná bouře,
já stoupám,odcházím.

Jen na duši hluboké vrásky,
jen líbej ty svoje krásky!
Taková prázdnost bez lásky.

Můžu brečet,
můžu se smát,
můžu mlčet,
můžu se bát.

Teskně držet tvoji fotku,
chci přitisknout k mým rtům tvé,
objímat,líbat tě v duchu,
zaved mě do země dosud mnou nepoznané.

Sedím v zakouřené místnosti,
kolem mě asi sto lidí,
já tu jsem s mou depresí,
tolik jich je kolem,ale nikdo mě nevidí.

Já a má samota,
nekonečný příběh,
je to drama mého života…