Anotace: ....
Stavím si překážky
z vlastního strachu
vysoké zdi nedůvěry
ze skla
rozechvělýma rukama
snažím se přijmout sny
o radosti
o smíchu z nejistoty
která umí hladit
tolik bych chtěla věřit
že štěstí přichází
potichu
s něhou
stejně
jako tvé hledající kroky
Nevím, věříš-li v pohádky,
však poslechni si jednu
(nepokouším se o hrátky),
snad ti s ní štěstí zvednu.
Věz, on jen zvenčí vypadá
jak žabák ze žabince;
až rozetne tvé prokletí,
on promění se v prince.
Otevři se mu bez příkras —
ty duši mnohdy kalí...
¨ ¨ ¨ ¨ Cítíš, jak bourá zátaras,...
¨ ¨ ¨ ¨ ...něžně tě poodhalí?
Neklaď mu další zábrany,
ať neuteče zdrcen.
Do něj se vnoř jak do vany,
když miluje tě srdcem.
12.10.2009 15:24:00 | Špáďa