Řada lamp svítí -
stráží noc na směně
spí
trilobiti
světem se komíhá stín -
a vlává
pár kroků k zbytí
koutky mne zasněně
a dům spánkem bezelstným
dýchá vzduch upečenin -
čas vstávat.
Jsou zváni k hrám nebeským
klíčovou dírkou
a jilm listy habrů splet´
jak karty
proložením-
rum z nebe k nehezkým
škrtne ho sirkou
a dým zdvihne kandelábrům
potřebu rozmnožení.
A její máma je podzim
chce se jí dotýkat krajem
když šlape do louží-
-
K zemi se mačkají
spuštěné stopky
tiká jim kapání
když ji tma myje -
svět vlípli k podpatkům
bot jejich chlopky
nutí ji u nich stát
říct jim, že žije.
I její dcera je podzim
chce se jí dotýkat krajem
když šlape do mělkých louží
dívá se do hlubokých -
na šišlavé slunce.
Zatím je to hezký podzim (pominu-li ten studený a ostrý vítr a déšť), horší to bude až spadne listí, takhle je to aspoň barevné...
13.10.2009 20:37:00 | Chancer
čas zrání
stmívání
barvení i usínání
volání k letu
do tepla
krajů,krajek
peřin
ponoření se do tepla
vteřin
lamp aromatických...
vonných zdání
seslání ke kořenům..
ST
12.10.2009 10:58:00 | Mbonita