Zem duní a bílá vlaje
Zem duní a bílá vlaje
kopyta tlukou
kolem lůna rozklenuté lípy
a ty s koženým kyrysem
raněnou duší
a chocholem v barvách světa
upínáš zrak
do sesutého slunce
zbloudilý list
střemhlav padá ti do klína
vlichotil se do pozornosti
a na rtech
vymodeloval malý úsměv
kopyta dál buší
vrhají tě do hlubin boje
láska
propadá se do bezmoci
a zmáčí
světlo ve tvé tváři
a útržky vidin se vracejí
brož bronzová
se znakem dvou hadů
propíchla
a na prsou svírá
bílou vlající tuniku
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Možná... na vnitřním harddisku z minulosti stopy zbyly. Ti, kteří jej měli čistit, všechno z něj neodstranili.
Možná...
27.10.2009 12:45:00 | Šerpík 1
Přilba, chochol, erb na štítu
zbroj, co v slunci zabliká,
tu rytířskou komunitu
dusot hlásí zdaleka
S kusem plechu kyrysníci
mužnou chránili si hruď
bujný vous a plamen v líci
kdo přežije? Bože suď!
Dnes s odznakem na čepici
postava jen nevelká
boje svádí se sklenicí
v restauraci „U Švejka“
:o)
Jiří senior
22.10.2009 08:56:00 | j.c.
