Kus plechu

Kus plechu, co kdysi podváděl vodu,
sváděl ji, naváděl, pak poslal pryč,
pod střechou přijal tak post středobodu,
uhasil žízeň a uhasil chtíč.

Kus plechu, co kdysi do dálky zářil,
tvářil se ve výšce povýšeně,
s hnijícím listím se na podzim pářil,
rostl, když klesaly listy v ceně.

Kus plechu, co v rohu zahrady stojí,
práchniví, trouchniví, truchlí a strádá,
po létě podzimu strašně se bojí,
voda mu se smíchem omývá záda.