Už mi to ani není líto
- uschlý sáček na dně hrnku -
(pod rozházenými dekami
marně páčím slzy)
A jedenáctka,
směrem na spořilov
( který jsem kdysi napsala dvě tři spadlý básně)
Už je zase jenom tramvaj
Už mi to ani není líto
a už si před rány nehryžu rty
v marné touze být jinde, jinak
už si před rány nehryžu rty
(protože nakonec
ať dělám, co chci a říkám co chci
jsou všechny rána stejný
jsou všechny stejný
jsou všichni stejní!)
Už si před rány nehryžu rty
Už mi to ani
Není líto
no, řeknu ti to takhle - samostatně jo, hezký, výmluvný. no ale v tvym kontextu - jako v kontextu tvejch básní - by byla škoda vrátit se zpátky do těch uplakanejch.
27.10.2009 11:30:00 | beníto