Všichni Svatí

***
Čas tváře vymazal i zlaté písmo z žuly.
Příběhy ztracené v časech jenž pominuly
mizí jak stopy, co přes noc zavál sníh...
Listopad pláštěm halí čas věrných zemřelých.

Tma lačná světla pije ze hřbitovních svic.
V tu chvíli jsme si rovni... Či jsme my něco víc?
V soucit, a možná v lítost, se bolest časem změní,
když do srdce jak víno se vlévá odpuštění.

Omšelý šat teď září jasně bílý...
To krev a voda... a touha špínu smyly.
Popel a prach tu víc než zlato platí!
Na cestu nocí svítí svým světlem všichni svatí.