I skála má své žíly
co mizí někde v hloubi
kde žhavé magma země
se s gravitací snoubí.
I skála zná žár slunce
co nad obzorem vyjde
slzou ji déšť zchladí
když z mraku černých přijde.
I skála časem zvětrá
mráz jí stěny štípe
tmou obnažené tělo
pod nohama štěrk skřípe.
I skálu bolest zlomí
jí čas je tuze dlouhý
tep srdce člověk nevnímá-li
v křemenu spící touhy...
Je nádherná ale smutná , safra venku je tak krásnej podzim neměl bys na skladě už něco veselejšího...vím že máš :o) jenom to před námi ukrýváš...
16.11.2009 13:27:00 | Nút