Počasí studí, mraky se mračí,
smutně se po tmavé zemi kráčí.
Tiše a smutno je, jak v pázdném kostele,
snad aspoň ty, máš se vesele.
Jen slzy padají na vyprahlou zem,
měla jsem úsměv, tak mi ho vem.
Ostré jsou trny, stejně tak dýka,
nechci už slyšet, jak někdo vzlyká.
Jak asi teplá a rudá je krev?
Dřív než se srazí, dojde jí dech.
Krkavci černí lítají nad hlavou,
na rakev růži, krásnou a pichlavou.