řád stínu

byl jsem jednou na cestě - to jen aby mi mohlo
poznání přijít vstříc - kolem se začali objevovat postavy

stíny noci začaly mluvit o tom, že každý má svůj řád
je to tak správné, že lidé jsou si navzájem odděleni

tak, jak ryby nesnesou řád labutí,
a labutě řád mravenců a mravenci ryb

tak i lidé jsou sami sobě mravenci, ryby, labutě
a nebo snad jen stíny

dlouhá léta jsem si přál labuť
zklamaně jsem odmítal jiná zvířata
koneckonců jsem rád,že ten svinčík po nich uklízí už někdo jinej

když jsem našel svůj vysněný druh,
bylo mi jako člověku, který objevil vstup do bran úsvitu

bylo to, jako když člověk složí poslední dílek mozaiky,
kterou vzápětí rozsype po okolních městech

k čemu je ale labuť, která neví o tom,že labutí je
labuť se stínem mravence

stíny měly pravdu, každý hledá podle svého jména, podle svého řádu
podle řádu stínu

opustil jsem poslední zbytky přání,aby mohlo růst ticho
aby mohl růst úsvit věků,
a já mohl nalézt svůj stín sobě rovného

říkaly stíny, že labuť mravenci nezávidí,když je sama mezi mravenci
a mravenci jen závidí labuti, že může lítat...

bylo mi řečeno, že lidi jsou si rovni, protože jsou lidi,
ale to, jak své lidství žijí, je navzájem rozděluje