Hodiny dobýjí půlnoc,
kukačka kuká dvanáckrát
tahleta chvíle má zvláštní moc
pocit strachu ten zažívám tisíckrát.
Svíce stojící na stole,
tak starobyle silná, opuštěná...
na ní malý plamínek se chvěje
a za všechno může tma, co je věčná.
Stíny míhají se za plamenem,
co sípá, šeptá, dohořívá
a než se všichni nadějem
nastane tma, nepomůže spása.