..někde v postranní uličce
mezi peklem a nebem
kloužu a balancuji
po stříbrném vlákně pavučiny
na jedné dlani mi přistál anděl
víte, že někteří
oblékají šat hliněný
a že jsou i maličko marnivý
neb milují
na lemu zlaté třpytky
a na křídlech květiny
na druhé dlani
usadil se temnot sám
černý elegantní pán
ani mlád ani stár
jen prý je trochu unaven
nastavuje zrcadlo
už i andělům
každý
každičký všivý den
požádal mne o azyl
na chvíli
ať schovám ho
prsty přikryji
a pak
vypadlo mi jedno sklo růžových brýlí
a tajný informátor
s nataženým uchem na pružině
hlásí
„vidí“
stojím na rozcestí
s rozpaženýma rukama
uvažující a vyvažující
s jednou otevřenou dlaní
a jednou pěstí
rozcestí, jde každá ruka jinam
k rozhodnutí čas zvolna se chýlí,
jak rozhodla ses, teda zírám…
snad dík sklu, co vypadlo z brýlí
***
Jiří senior
09.12.2009 07:07:00 | j.c.