Možná ...
Možná ...
Možná jsem noc,
která po francouzsku
vstoupila s přehnanou pompézností
a k dramatu s kapkou náchylnosti
šeptá ti smyslně ... Mon amé,
kdy si to spolu rozdáme?
A možná, že už se dávno známe,
že hvězdy jen tak počítáme
ze zvyku,
hledáme slovíčka v slovníku ...
Možná, že jsme tu kdysi byli,
jen kostýmy jsme si vyměnili.
Ta myšlenka mi bere klid.
Na prstech inkoust,
co nejde smýt,
jen pokračujeme v rozhovoru,
jež započal věčný tulák čas
odpočítávat kdysi v nás,
v nás, co si věrnost přislíbili ...
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Tvé básně Jituš, jsou pro mou dušičku pokrmem svátečním
a velice slavnostním..ST!
13.12.2009 14:56:00 | Mario de Janiero
možná jsi noc, možná jen zvyk
slovo jen ve francouzštině
a já zas pouhý lichotník
co líně brouzdá na mělčině
a myšlenkám jen brát chce klid
když bosou nohou dráždí tmu,
mon amé chci se pomodlit
ve vypůjčeném kostýmu
***
Jiří senior
10.12.2009 17:16:00 | j.c.
