Jak plechová kára
co po kamenné dlažbě drkotá
Tak rozechvělé je nitro tvoje
s pocity co na pochodu jsou
A srdce to ti bije v rytmu paniky
tvrdě a nekompromisně,
jak kladivo o kovadlinu
Ty záchytný bod chvíli hledáš
A pak náhle nacházíš jej
ve víře v sama sebe
Těch záchytných bodů potřebuje člověk víc,
protože v sobě je všechny nenajde. Říká se sice,
že můžeme věřit jen sami sobě, ale když máš přátele,
kteří Tě podepřou, máš celou záchytnou síť. Zdraví Beáta
30.11.2005 16:03:00 | Beáta
Ano, je to tak, naprosto souhlasím. A vždy se dívím, jak se to vše najednou rozmotá, vyjasní, vyřeší...
30.11.2005 10:10:00 | Hančí
Ju, tak nějak to je... zcela přesně... :o)))
Děkuji ti, malíři pocitů...
30.11.2005 08:19:00 | Cecilka