Když mrazem modře jiskří troleje
ten pocit, kterým není naděje...
Ten, který tak nepříjemně dobře znám.
Zas za úsvitu s křikem ptáků možná usnu
spánkem, ve kterém sny se nezdají?
Jak večer potom po soumraku vstanu
a v baru sama propiju se k ránu
pod nebem barvy olova
a zítra zase odznova...