Za pět dvanáct

Tohle je báseň za pět dvanáct
a dávno zmizelá překrásná tvář
nová chuť vzpomínky z dětství
strach co tě sevře, když usínáš

Je to ten krok, kdy odvaha chyběla
hřích dávno slzama vypraný do běla
marnost, co nakonec vzala ti dech
je to ta loď ze který nevidíš břeh

je to ten roh ulice ze kterýho zlitej pořváváš do noci ...
je to almanach tvý a mý bezmoci.