Svítá
čas prodírá se závějemi
polibek mrazu klouže po mých rtech
jak lodě mezi peřejemi.
Svítá
zapadla vůně stromořadí
stud nahých větví oblék sníh
v běl svetru který chladí.
Svítá
vločky jsou tiché jako laně
jen sklenka, z níž voní horký grog
hřeje mé prázdné dlaně.