Anotace: Tak kdo to ví?
Jedna má v hlavě zatmění,
ta druhá radši vůbec nic.
A přece každý ocení
moudrost těch milých společnic.
Ta třetí visí hlavou dolů,
čtvrtá je, chudák, bez nohou.
Pak dálší dvě jsou srostlé spolu
a rozdělit se nemohou.
Ta smutná, ta zas veselá,
ty spolu. A ta jediná.
Ta dítě, ta už dospělá...
... a všechny jedna rodina.
Nemají dům, však domov mají,
z něj neodchází nikdy pryč.
Ten domov překypuje taji,
proto jej chrání pevný klíč.
Však ten klíč není od dveří,
vždyť na schodech leží ten svět!
A člověk těžko uvěří,
že na těch malých schůdků pět
se vejdou naše společnice,
jimž vítaný je každý host.
A i když je jich na tisíce,
přec nebude jich nikdy dost.
Vždy sdělují nám spoustu vět
a nic nám slovy nepoví.
Zahynou v den, kdy zemře svět...
... tak o kom mluvím? Kdo to ví?
Krásna báseň,tuším ale neviem.
Ak budeš mať čas odpovedať mi môžeš cez odkaz,alebo komentár,veľmi by ma to potešilo (pretože sa neviem dočkať,či sa moja intuícia aspoň trošku trafila).
15.01.2010 16:28:00 | Terulienka