Zápisek první

Anotace: Intimní lyrika

Vprostřed červeně stromoví podzimních listů se naše pohledy poprvé setkaly.
V záhlaví dopisů původem z bezeznáma lži si lásku přály.
A lži našich přání dál rádoby bezelstně lásky bolest si upíraly.
Někdy i odvaha vítězila nad strachem jež křehkost našich duší světu daly.
Poté cit utichl v ševeli zeleně sluncem však spálené téměř k smrti.
A smrt ta bratr nového v sestře své mlčení nám utichnout nedal.

Stín světel půlnoci v asfalt navěky paměť všech zapomenout si nepřál.
Když sám ve svém pokoji útes mých retů tvému obrazu pravdu rkal chtíce vyvrátit argumenty našeho nesoudvojí.
To co nás páli To co nás bolí To co za maskou světa přání skrývá přetvářka všední.
Ten náš obraz jež okolí žádá si znát.
Náš desátek braný z toho co zbylo z cárů naší duše.
Toť nezbytný poplatek srdce bijícímu v době temna.

Ni svítání nového dne nezapře pravdu předešlých včerejšků.
Jež navěky pro naše zítřky zůstanou nevtesány do kamene.
A lež leč v náladě koketní sic nedbale ale přeci dle našich přání bude svírat naše duše.
Neb štěstí námi nepoznáno se stále vysmívá v tváře lásce nezadaným.
A proto siluetu tvé duše, Já slibuji.
Navěky uchovám Ve svém srdci.