***
Někdy se zdá,
že svět je tenký led,
který se prolamuje do prázdna...
Pustina nekonečná,
závrať na pohled,
studna bez pramene, která nemá dna...
A přece doufám
v pravdu,
co u dna dřímá, skrytá...
Však její jas
k nám občas
z těch hlubin neprosvítá...
su... protože lidi na kterých mi záleží se nemají dobře... a průsery gradujou... ale já vím, že to není důvod k beznaději.. takže su smutná, ale není to špatně a proto nehodlám nebýt (smutná)
28.01.2010 19:31:00 | JA.RO.
Připojuju se k Jožinovi a přidávám - má to podtón něčeho, co si představuju jako moderní poezii i supr zkratky, překvapivě umístěné rýmy a závěr, ten závěr vážení, to je teda tečka velikosti pecky!
28.01.2010 15:47:00 | René Vulkán