Pot

Pot, ta slaná kapka rodí se...
Tam... Uvnitř...
Z duše?
Z prohnilé duše?
Kanálem z těla kde spatří vše.
Pak zanikne.
Neutírej jí!
Nech jí spočinout.
V nekonečnu, kde se ztratilo vše.
Hebký pudr jí poděpíše,
vlákno stromu zabalí.
Na všem vrtkavém ulpíváme.
Proč dýcháme?