Anotace: och uchachouvej...bude to...nasralo se mi toho na papír tolik, že sem dávám jakože příklad...jakože příklad nemoci a bezmoci vy sráči
toulavý vlčák
zabitý překousnutý pes
čichá kolem cizích domů
zatímco z okna
přes matnou pachuť skla
dýchám sírovičné obrazce
-nevlastní pokoj vlastnící mou slepotu
.
.zaryté mlčení.
"nebylo to snad vždy takové?"
ano i ne
nehodící se škrtněte
i tak...
lev oděný do úžlabiny stenu
obchází, obchází, obchází
nehledaná netečná kolečka
a hlavou
-rozrýsovanou lebkou z geometrie
zarývá oči do bílého plátna
barvy prýštící z rukou
sbírajíc poslední střípky
úslužné krve noci..
budí se...
běloba mezi prsty
lepící vločky
krev na nohou
okraj lýtka
přes oční víčka
vířivě sténající
šelmy barev
chci mluvit, protože Tvou báseň chápu jako přání rozhovoru s někým. Cítím, že je to důležité a reaguji na to, co jsem četl. Zůstává mi v paměti a myslím, že něčemu rozumím a něčemu ne. Zapíná mi to kontrolku sebereflexe. Proč rozumím a nerozumím zároveň? Nakolik dovedu porozumět tomu, co čtu?
18.02.2010 18:09:00 | Petbab