Vesmírném koutě
sny ztraceny světu
potácí se planeta
křídla pláčou v letu.
Sněhobílým peklem
temně černé nebe
ozon protkán jedem
oheň s láskou zebe.
Již po dlouhá léta
pustá chudá zem
strašné ticho navždy
život vyhaslým snem.
Jediné srdce tluče
v nitru zvadlý kámen
vzpomínky snad dýchají
však se zítřkem je ámen.