zaobalená...

oslovil jsem ji
žárem plameňáka
ale ona zůstala
ledově klidná…

záhadně
zahalená v plášti
z kožek hranostaje
maje na předloktí
šperk z pohoří Altaje
vyluzujíc pronikavě
podivnou hudbu
z šalmaje
co se boří do mé hlávky
jako jehlové podpatky
a zadívala se do mé studně tak
že by tím pohledem
mohla ochlazovat horké nápoje…

já ale nedbal
sálal dál
jako ostří lem
na kované hraně
že by na mě
uschlo i mokré tričko
v třeskuté zimě…

vzal jsem do dlaní
opatrně
její mrazivé zbraně...

madam
nedbaje na okuje
až poznáte mé taje
budete tvárná…