Vlnky plujou si po moři
Rychle než na útes narazí
Mé srdce plulo k tobě též
Ale tohle už je jedna velká lež
Narazilo na tu zeď
Bojím se toho co bude teď
Zase jsem si dělal zbytečné naděje
Čekal jsem že srdce jedné dívky okřeje
Místo toho věci dostaly spád
A ve všem začal zdrcující zvrat
Teď už si nic nenamlouvám
Svoji samotu si dál užívám
Že by za to mohl osud
Být nadosmrti samotář jako dosud
To už stejně jedno je
Ve tvém srdci pro jiného místo je
Jdu dál bloudit
Moře je strašně hluboké a širé
Budu hledat srdce spřízněné
Snad najdu ho dříve
Než odhodím schránku
A vydám se smrti na milost
Už není místo pro lítost
Suma sumárum, zítra už nevstanu
Pod kytkami si raději ustelu
ja si narozdil od ostatni nehraju na psychologa- a proto neanalyzuji autora. za dílo ST
02.03.2010 20:42:00 | L. Šebestián Borský
@trenérka
možná tyhle tři básně budou takové odlehčené, až úsměvné...nevím, asi neumím psát vesele. a i kdyby tak by to byl nejspíše brak
http://liter.cz/Basne/272091-view.aspx
http://liter.cz/Basne/271468-view.aspx
28.02.2010 09:35:00 | JohnyD.
zase skvělé...hochu, Ty musíš trpět...pro můzu..prosím, jestli napíšeš něco optimistického ba až veselého dej mi vědět, chtěla bych poznat, zda Ti to taky tak půjde..nebo to bude brak..ale to já možná ani nepoznám..no, prostě dej vědět..díky :-)
28.02.2010 00:18:00 | trenérka