Andělský pláč

Sedí dívka u dvou keřů
vidí v dáli slunce plát,
mraky občas nebem projdou
má tu svět co chce se smát.

Projdi nebem, nastav ruku
uslyš zvuky dávných věků
najdi v sobě božskou tvář
touha slov co oči kalí
nesou v smutku křehkou zář.

Dívka s pózou jasných hlasů
motýl co svět z výšky bdí,
hudba vlní zní do útesů
štěně co právě uvidí.

První rosu, jasné slunce
dívku ladným krokem jít,
dívka vzplane dá mu pusu
štěně jí dá co chce mít.