Zástupy bílých vojáků do ticha křičí, že jaro je poraženo a slabé se po kolenou plazí.
Zakuklení v kabátech a čapkách cítíme se stále nazí.
Nově rašící energii a radost
zmrazil teď vítr na kost.
Zoufalým pohledem z očí do očí
křičíme na sebe, copak to nikdy neskončí?
Zkřehlé ruce a červené tváře
otáčíme pohled na listy kalendáře.
Chybí nám barevný svět,
síla slunce uprostřed vět.
krásně napsané,zimním chladem k teplu ST:
08.03.2010 12:40:00 | Acham
Trošku grog a nebo svařáček,
uvidíš hned bude líp
a budeš ještě zpívat jak ptáček :)
05.03.2010 13:24:00 | BARBYE