Skládám věty

Svítání vítá měsíc v novu
a já si zkouším zas a znovu,
poskládat k sobě věty prosté,
poprvé - podesáté - posté.

Nevznikla souvětí, jen holé věty,
dávno už nepodal jsem žádné květy,
možná, že srdce stále touží,
však mysl má se pouze souží.

Až vznikne souvětí, možná pak,
bude pryč ten černočerný mrak
a slunce zase na mou cestu zasvítí,
až vejde žena - ke mně do žití.

Nevím jen, smím-li být tak drzý,
ať je to ještě dřív než brzy,
vždyť bez ní se mi pranic nedaří
a venku už je časné předjaří ...