Život - část I.

Anotace: Dětství až sladkých 18

Jednoho dne přišel den,
narodil se ten,
kým jsi nebo jsi jím byl.
Do tmy ses narodil.
Z plných plic křičel,
chtěl mít místo na světě.
Na modré planetě.
Plné lidí.
Narodil ses bledý jako sníh,
plakals nad svým osudem.
Pak znenadání ozval se smích,
vyvolaný přeludem
v bílém líbezném dlouhém plášti.
Pocítils snad k němu špetku zášti?
Křičel si dál s tváří hořce zkřivenou,
přál sis už vstát
jako on.
Přál sis běhat maraton.
Nebo jen po kolenou lézt.
Nešlo to, v kočárku ses musel vézt.
Trvalo pár let, než na nohy ses postavil.
Pocit štěstí poprvé se dostavil.
Tvé hnědé vlasy připomínaly pečené kaštany
a v očích ti šibalsky jiskřilo.
Měly barvu smaragdu, když jsi cupital mezi platany.
Slunce ti úsměv zalilo.
Vzduchem rozléhal se znovu smích,
už posté padal sníh.
Bílý jako květ lilie,
jak bílé víno dětskou duši opije.
I po letech tvůj úsměv na tváři se vyjímá,
dobře ho znám.
Reliéf tvé tváře výjimečně mě zajímá,
jen se dotýkám.
Jemných řas, co v konečcích skrývají tajemství,
osmnácti mladých let,
doba, kterou už společně obýváme svět.