Na svou smrt

Těším se na soumrak
duše mé a mého nitra
přeji si moc a moc
ať je tomu již zítra.

Rozešlu doteky
posledních vzpomínek
do dlaně uchopím
zmodralý kamínek.

Odejdu k obzoru
u velkých stromů
políbím slunce
nepůjdu domů.

Poslední mraky
usedám v pokoře
z mého stínu pruh
ztrácí se nahoře.

Kde najdeš světy
ukryté v zániku
těším se na chvíli
z níž není úniku.

Zítra už bylo
zlaťákem hodí
duši mou věčnou
v život zas rodí.