Sama sebe teď se ptám,
proč neumím psát básně.
A z odpovědí, jež dostávám,
mi není zrovna krásně.
Každý na to prostě není,
talent všemu stačit nemůže.
Ale to mi teď - v kleci malého sebevědomí,
náladu spravit asi těžko pomůže.
Tak už dost toho naříkání,
v úvahách - tam jsem přece doma.
Ale tohle je jen času mrhání,
a výsledná básnička - hotová pohroma.
Čtu si tu pořád
brodím se vzlyky
láskou a příkořím
lidskými zvyky
v radosti ve smutku
na modrou bílou
moje já tady je
svobodnou vílou
03.04.2010 22:21:00 | Elisha
já se sama sebe taky dost často ptám a tiše závidím¨těm, kteří to sypou z rukávu, ale nevzdávej to. Ono to chce někdy ven..:-) Popsala jsi to hezky.
03.04.2010 18:31:00 | Házté