BALADA HORNICKÁ

BALADA HORNICKÁ

Byl jak strom vprostřed v lese
co všechnu tíhu času nese
co čeká na svůj hrom a pak ho pošle k zemi
byl první štajgr mezi všemi
a každý ho tam znal
přes den rubal, večer pil
uhlí jed i na něm spal
a když se opil, tak se rval
však rovný byl, i čest svou měl
a každý by s ním přítel byl, kdyby směl.

Jednou mu ta jeho řekla:
"už nečekávám
více jak půl roku po mém boku jiný spává
a rozbij si co chceš, tak mě zřež
však lépe, kdybys šel!"
Život rázem pozbyl cenu
nešlo dál
co vichřice nestačila,dokonala jeho milá
neměl nic
vždyť ztratil ženu
kterou tolik miloval!

V srdci smutek, v duši žal
vzal si v pátek dvojtou směnu
ještě cigarety rozdával
pak výtahem sjel do hlubin
a večer zahoukali pro zával.
Plazili se po patru
"do pěruna, zaťukej či zakašli
u všech hromů!"
šepot padá z vyschlých rtů
"kamarádi, jděte domů
řekněte, že jste mě nenašli"

Dodnes zůstal v černém hrobě
schoulený tam vzadu
vše do pěstí bys uchopil
však nepobereš zradu!