V opilym příběhu
na dně půllitru
nadávám na Boha
a hledám rozhřešení
týhle scény.
Neexistuje víra
a přesto jak tonoucí
stébla se chytám
a lapám po dechu
na dně svojí sklenice.
A poslední záblesk života
je bezesný spánek
s absencí jakýhokoliv pocitu.
Zajímavě vyjádřena deprese:-)
12.11.2012 21:30:42 | Robin Marnolli
Jsou to jen takový toky myšlenek víc, než cokoliv jinýho... Děkuju za reakce :)
12.11.2012 21:32:07 | brodey