Ráno se probudím

Ráno se probudím - když se podívám ven,
starý a smutný pán stojí mi za oknem,
vyhlíží... asi smrt. Pohledem na chvíli
spočine v očích mých... myslím, že zešílím.

Odtrhnu pohled svůj od očí šedivých
ve tváři vrásčité - už roky nezná smích...
snad nikdy nepoznal, co je to milovat,
snad biblí jeho je jen kniha Jobova...

Snad jeho život byl jen shlukem nesnází.

Dokořán oči mám, jak mi to dochází...
Jak stojím u křesla, chytnu se opěradla...
Já totiž, přátelé, dívám se do zrcadla.