Když se slunce sklání k západu,
od řeky táhne chlad,
tak vezmeš starou kytaru
a začneš tiše hrát.
Ačkoli tato píseň není
jen pro mne určená,
smutek se náhle v radost mění.
Jsem z toho zmatená.
A když mi o naději zpíváš,
tak já už dobře vím,
co ve svém srdci skrýváš.
Slzám se nebráním.
Krásná báseň, ukrývá v sobě kouzlo letního večera, kouzelnou atmosféru a voní po čerstvě posečené louce. Moc se mi líbí. ST!
02.06.2010 13:16:00 | Pevya