Anotace: ... není to depresivní, je to fakt... nějak mi dochází, že jsem všeho schopná všeho, kromě skutečného dobra... a ta devastace je tak rychlá, čekala bych od sebe, že odolám delší dobu...
...
Mám v sobě pramen
pramen jedu
a zastavit jej?
Nedovedu!!!
Proud kalný
zevnitř rozežírá.
Mé srdce?
Hlad a černá díra!
Opadl hněv
jak velké vody
s odporem, strachem
sčítám škody...
... kde vinice jsou?
... plodů sad?
Z rozvalin skutků
stoupá chlad...
Žádný z nich nelze
vzít už zpátky!
Hřích sřídá viny,
nedostatky,
jenž z toho plynou
k tomu spějí,
chudší jsem, slabší
o naději...
Tyhle pocity znám. Jen doufám, že dokud si je člověk uvědomuje, je ještě čas na nápravu. ST
21.05.2010 13:35:00 | Jana M.
S k v o s t n é, kdysi jsem napsala
"Mám pocit, že to nevydržím,
že s trnitými rostu keři
že v srdci chovám bodlák sivý
bez slunce, lásky bez výživy",
takže ti hluboce rozumím.
17.05.2010 18:26:00 | Marfuša