Návštěvnost
SOBECTVÍ
SOBECTVÍ
SOBECTVÍ
Myslím že mám vše co potřebuji
Přesto si jak v kleci připadám
Každodenní stereotyp nejvíc sil mě stojí
Změnit to se snad už odhodlám
Každé ráno nechce se mi vstávat
Jít do práce co mě nebaví
Domácí práce pak večer vykonávat
Než mne lůžko moje pozdraví
A pak nazdar opět nové ráno
Začal zase další stejný den
Je to pro mne stále nevyhráno
Opakuje se to týden za týdnem
Mnoho tímto stylem žije lidí
Nepostěžují si,nehlesnou
To však dobrý příklad pro mne není
Nechci být bytostí průměrnou
K čemu bych tu jinak potom byla
Přežívat jen nemá smysl snad
Opouští mne pak životní síla
Ven se z toho musím vykopat
Naštěstí mám vše co potřebuji
Je jen na mě kdy se rozhodnout
Strachu se vzdát jen co nejrychleji
Umlátit ho asi lopatou
Brečím tu nad neschopností vlastní
A přitom jsou horší věci na světě
Co ti lidé kteří nic nevlastní ?
Co maj teprv oni říkat, řekněte
Každé ráno také musí vstávat
Do práce jim budík nezvoní
Domácí práce nemají kde vykonávat
A lůžko večer je nezdraví
Snad někteří také mají volbu
Nevím,tak dole jsem ještě nebyla
Objektivní v tom ohledu nejsem
Abych tyto lidi soudila
Ale co soudit chci a musím
Je dění na naší planetě
Na druhém konci zeměkoule
Kde mnozí neví o světě
Kde ještě v splynutí s přírodou žijí
A domky mají hliněné
o žvanec s časem denně se bijí
a tváře mají kamenné
Nebylo tomu tak všechny časy
Dřív měli na tvářích úsměvy
Než nadřazená rasa vysázela klasy
Na jejich vlastním území
A taky soju a kdoví co všecko
Pro naše prasátka,dobytek
Abychom všichni i malé děcko
Mohli žrát masa přebytek
Proto se lesy stále kácí?
By menšina lidí na zemi
At´ hrom burácí či neburácí
Měla příjemné zázemí
Žijem už dlouho na jejich úkor
A vůbec nám to nevadí
Kdo ale přijme ten nelehký úkol
A dětem tam bříška pohladí?
Ta bříška malá co od hladu bolí
A nemají co do úst dát
Mnohdy je až smrt vysvobodí
To se nám nechce ani zdát
Bohužel ale sen to není
Snad je to aspon´ k zamyšlení.
Jak říkám,mám vše co potřebuji
Svobodně můžu se rozhodnout
Ale co lidé TAM vybojují?
Volbu nemají jedinou
Myslím že mám vše co potřebuji
Přesto si jak v kleci připadám
Každodenní stereotyp nejvíc sil mě stojí
Změnit to se snad už odhodlám
Každé ráno nechce se mi vstávat
Jít do práce co mě nebaví
Domácí práce pak večer vykonávat
Než mne lůžko moje pozdraví
A pak nazdar opět nové ráno
Začal zase další stejný den
Je to pro mne stále nevyhráno
Opakuje se to týden za týdnem
Mnoho tímto stylem žije lidí
Nepostěžují si,nehlesnou
To však dobrý příklad pro mne není
Nechci být bytostí průměrnou
K čemu bych tu jinak potom byla
Přežívat jen nemá smysl snad
Opouští mne pak životní síla
Ven se z toho musím vykopat
Naštěstí mám vše co potřebuji
Je jen na mě kdy se rozhodnout
Strachu se vzdát jen co nejrychleji
Umlátit ho asi lopatou
Brečím tu nad neschopností vlastní
A přitom jsou horší věci na světě
Co ti lidé kteří nic nevlastní ?
Co maj teprv oni říkat, řekněte
Každé ráno také musí vstávat
Do práce jim budík nezvoní
Domácí práce nemají kde vykonávat
A lůžko večer je nezdraví
Snad někteří také mají volbu
Nevím,tak dole jsem ještě nebyla
Objektivní v tom ohledu nejsem
Abych tyto lidi soudila
Ale co soudit chci a musím
Je dění na naší planetě
Na druhém konci zeměkoule
Kde mnozí neví o světě
Kde ještě v splynutí s přírodou žijí
A domky mají hliněné
o žvanec s časem denně se bijí
a tváře mají kamenné
Nebylo tomu tak všechny časy
Dřív měli na tvářích úsměvy
Než nadřazená rasa vysázela klasy
Na jejich vlastním území
A taky soju a kdoví co všecko
Pro naše prasátka,dobytek
Abychom všichni i malé děcko
Mohli žrát masa přebytek
Proto se lesy stále kácí?
By menšina lidí na zemi
At´ hrom burácí či neburácí
Měla příjemné zázemí
Žijem už dlouho na jejich úkor
A vůbec nám to nevadí
Kdo ale přijme ten nelehký úkol
A dětem tam bříška pohladí?
Ta bříška malá co od hladu bolí
A nemají co do úst dát
Mnohdy je až smrt vysvobodí
To se nám nechce ani zdát
Bohužel ale sen to není
Snad je to aspon´ k zamyšlení.
Jak říkám,mám vše co potřebuji
Svobodně můžu se rozhodnout
Ale co lidé TAM vybojují?
Volbu nemají jedinou
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Tak jak labuť...
21.05.2010 01:10:00 | Bíša
Máš duši a srdce na tom správném místě. Kdyby bylo takových ve vládách, bylo by krásně i ve "třetím světě". Bohužel, když vidím obázky těch dětí, svírá se mi srdce a nejraději bych všechny papaláše světa vzala pometlem. Ne obyčejní lidé, ale oni za to můžou...
19.05.2010 01:43:00 | labuť
me se to libi , moc , a dekuji za ty vsechny komentare k moji tvorbe , vratil sem se k psani po dvouch letech a lidi jako ty co pochvali me vhani novou krev do zil :-) dekuji
19.05.2010 01:23:00 | Spajdy