Dojezd

Voda padá z mraků
a očí
Je ve vlastním světě,
který se točí
V hrudi má kamínek,
který buší
tak rychle a hlasitě
trhá jí to uši
Zarývá nehty do stěny
bílé
sbírá si omítku
na horší chvíle
Lesknou se oči její rudé
brada roztřesená
strachem, že neví
co s ní bude