Duše

7. 6. 2010


Duše ve tmě

Duše ve tmě,
pláče a strádá,
touží po světle,
ono má ráda.

Pekelné temno,
až z toho mrazí,
prosvítá světlo,
to andělé drazí.

Zvony nezvoní,
pohřeb se nekoná,
před satanem,
spadla již opona.

Zůstává za ní,
andělé nepustí jej,
moc dobře vědí,
jak on umí být zlej.

Andílek obejme,
duši uplakanou,
ze země ji zvedne,
společně vstanou.


Duše ve světle

Duše ve světle,
nyní se nachází,
konečně v teple,
bez oněch nesnází.

Nebeské objetí,
polibek anděla,
konec prokletí,
jak ona toužila.

Přišlo to, konečně,
už se netrápí,
za oponou zbytečně,
pomyslně utápí.

Je to marné,
láska zvítězila,
srdce věrné,
pro ni střežila.

Bolest a šrámy
zahojil čas,
nyní je s námi
láska i v nás.


7. 6. 2010