Hned teď

Má duše z popela,
je tak těžká... neunese to.
Kdybych to tak věděla,
kopretinu' utrhla, a do pole si sedla.

Do pole velkého, krkavců plných,
kde smrt je tak hmotná
jak bůh Perun na paroží.

V cele písmem na zeď,
roztřepeným brkem,
chci Tě hned teď,
nebo... navždy uleť...