Anotace: Věnováno Lence.
Jsi zavřená
v místnosti kam dopadá
trochu měsíčního svitu
tvé srdce touží
slyšet srdce tvého hřebce
vyrazit s ním
do hlubokých Křivoklátských lesů
toulat se s ním
cítit vánek ve tvých zlatých vlasech
ztratit se v divočině
svého srdce
poznat tajemného muže
v mlze…
tolik jizev mám na svém těle
sebou vláčím svůj meč
celý jsem ve zbroji
vypadám jak nějaký pán
rytíř z legend
hrdina a miláček žen
ale jen někdo ví, kdo jsem
na temný les
dopadá mlha
bojím se, abych se neztratil v bažinách
najednou vidím zlatovlásku…
spěchám za ní na koni
rychle abych jí dohnal
najednou jsem na cestě
mlha zmizela, ale kde je ta dívka
zlatovláska.