S pocitem bezmoci
poslouchám kamarádku
jak se mi mění v hromádku
neštestí
chtěl bych jí pomoc
nabízím ruku
slzy se mění v řeku
a hladina stoupá
nabízím náruč
šeptám jsem u Tebe
sedm dní v týdnu
jsem tu pro Tebe
nemůžu koukat
jak se mi topí
házím jí kruh
doprostřed řeky
každá ta slzička bolí a pálí
smutný má úsměv
na bledé tváři
a kapesník nestačí i mě to svádí
mám ji rád
a jsem
nemocný tou
bezmocí
přátelství je ... noc plná ticha a pohledů , smíření.. a pochopení , co se nezměří tisíckrát..
16.07.2010 00:23:00 | zelená víla
Jsi skvělý kamarád, jehož náruč, objetí i pouhé slovo určitě tiší žal a hojí srdce zlomená...
03.07.2010 01:17:00 | Špáďa