Má slova

Má slova neměla být jen zpěvem k tónům potulné kapely
těžko slyšitelným monologem
na pozadí hospodských žvástů
Má slova neměla být jen předzvěstí
blížícího se hejna hladových kobylek
hlas moře v lasturách dívčích vášní
Má slova nebyla jen skvrnou inkoustové modři
na bílém listu nedělního ticha
Má slova nebyla jen výsměchem zaslepeným milencům
které nikdo nezasvětil do nemilosrdných pravidel hazardních her lásky
při kterých je v sázce veškerá lidská příčetnost
Má slova nebyla jen gilotinou lidské důstojnosti
revolučním manifestem
na barikádách z pytlů vlhkého písku

Má slova má slova

má slova

měla být vším co na světě dokáže spojit dvě srdce

ale pro tebe nikdy nebyla víc než těžko slyšitelný pláč v suterénu kamenného domu

Pláč připosraného dítěte v plátěných plenách
vyčerpaného vlastním křikem

To všechno bylo v dobách kdy jsem to ještě se světem
i s tebou myslel vážně